Svitavy budou sídlem muzea esperanta, jediného v Česku 

Česká Třebová o tuto jedinečnost vlastní vinou přijde

"Ve Svitavách by mělo být příští rok otevřeno muzeum esperanta, jediné v zemi. Na jeho vzniku se dohodla svitavská radnice a Český svaz esperantistů (ČES). Kromě stálých expozic budou v muzeu instalovány i příležitostné výstavy propagující umělý jazyk, kterým nemluví žádný národ. Svaz esperantistů má v Česku asi 1000 aktivních členů, několik kolektivních členů a spolupracuje s řadou dalších organizací. „Po dohodě s Městským úřadem ve Svitavách bude muzeum umístěno v Ottendorferově knihovně. Svitavy se jeví nejvýhodnější jako přirozené centrum republiky a vzhledem k aktivitě místních esperantistů v regionu. Část archivu ČES a muzejních exponátů je deponováno v Městském muzeu v blízké České Třebové,“ uvedl místopředseda svazu Jiří Tomeček. Po úpravách objektu pro výstavní účely by se muzeum mělo otevřít veřejnosti příští rok v září. Stálá expozice bude zahrnovat informace o esperantském hnutí v České republice i ve světě a o praktickém využití tohoto jazyka, esperantskou beletrii původní i přeloženou, odbornou literaturu, učebnice, konverzace a slovníky esperanta, i knihy o historii myšlenky této mezinárodní řeči. Vytvoření mezinárodního umělého, a proto neutrálního jazyka, namísto tehdy rozšířené latiny navrhovali již René Descartes, Wilhelm Leibnitz a Jan Amos Komenský.  Ale až v roce 1887 publikoval polský oční lékař Ludvík Lazar Zamenhof pod pseudonymem Dr. Esperanto první příručku k výuce jím vytvořeného umělého mezinárodního jazyka. Esperanto znamená doufající, neboť autor doufal v přijetí svého jazyka umožňujícího komunikaci mezi národy tak, aby na světě zavládl mír. Základní slovní zásoba se zakládá na latině, řečtině a slovech germánského původu, gramatika je jednoduchá bez jakýchkoli výjimek, výslovnost zřetelná a shodná s písemným projevem."

Výše uvedený text je citován z pardubického vydání Mladé fronty DNES 2. ledna 2008. Stejné jedinečné "esperantské muzeum" jsme mohli mít v České Třebové, kdybychom chtěli. Škoda, že se však činily kroky k tomu, aby se esperantská expozice  muzea v České Třebové dále nerozvíjela. "Chléb se lámal" asi před třemi lety na konci roku 2004, kdy  na návrh ředitelky Městského muzea byla změněna zřizovací listina, ze které bylo  předchozí deset let zakotvené zaměření muzea na historii města a okolí, rozvoj železnice v regionu a esperantské hnutí v Českých zemích  zúženo pouze na  dokumentaci historie Českotřebovska.  Esperanto se ze zaměření muzea vytratilo a nic na tom nezměnila ani iniciativa Muzejního spolku a místních esperantistů. Jen aby nás to nestálo pár korun navíc, které ovšem rádi dáváme do jiných oblastí třeba i v několikanásobném množství. 

Současné zřízení esperantského muzea ve Svitavách je logické řešení situace, kterou jsme si v České Třebové  způsobili sami. Zatímco  v řadě jiných oblastí se chceme rovnat mezi nejlepší města v regionu nebo i ve státě a jsme schopni pro to vynaložit třeba i nadlidské úsilí, v oblasti muzejnictví to bohužel neplatí. Ve sbírkách našeho muzea jsme měli možnost se prezentovat jako jedinečné město v  celém Česku i střední Evropě. Tuto možnost jsme zahodili. Byla zmařena desetiletá práce předchozího ředitele muzea Jiřího Pištory, který zařídil, aby se nejvzácnější esperantské sbírky v Česku přestěhovaly do České Třebové, zahájil budování systému, který umožnil soustřeďovat dokumentaci ze všech esperantských kroužků v Česku, nestihl však svůj projekt dokončit. Ukázalo se bohužel, že to byla práce jednotlivce, na kterou nemá dnes nikdo zdejší vůli dále navázat. Můžeme dnes obdivovat rozhled a iniciativu města Svitavy, o které jsem psal již před třemi lety. Prý to byly podle regionálního tisku fámy, ale teď se znovu ukazuje, že nikoliv. Nechci znovu všechno znovu otevírat, je to zdokumentováno. Osobně jsem se snažil jednáním i s funkcionáři Českého esperantského svazu (např. s výše jmenovaným místopředsedou Jiřím Tomečkem z Českých Budějovic)  najít způsob, jak obnovit spolupráci na dalším rozvoji sbírky v našem muzeu. Ukázalo se, že ve svitavském esperantském kroužku je větší zájem o to, mít takovou sbírku "doma", i proto, že o moc větší zájem a podporu  našli  tamní esperantisté na svitavské radnici. Je to samozřejmě pro nás velká škoda. Všechny důvody, proč mít muzeum esperanta ve Svitavách, platí prakticky stejně i pro Českou Třebovou. Odkazuji ještě dále uvedené odkazy na články, které jsou dosud součástí tohoto webu a byly napsány na konci roku 2004 a začátkem roku 2005. Podrobně dokumentují události, jejichž důsledkem je nakonec zřízení Muzea esperanta ve Svitavách. Takto podobně, pro nedostatek cílevědomosti a osobní odvahy, jsme přišli o jinou atraktivní příležitost ve městě, železniční skansen.. Pár korun jsme ušetřili, ale o daleko víc jsme tím přišli. Jedno k druhému a výsledkem může být "průměrné, šedé město bez atraktivity",  bazén, zimák a Tesco bude za chvíli všude, za tím nikdo nepřijede. -mm-

Esperantská sbírka v Českotřebovském muzeum a její význam - beseda s Ing. Kočvarou v České čajovně 27.5. 2005

Fáma  o ohrožení esperantské expozice muzea?  ("Oprášený článek" z 6. ledna 2005, Milan Mikolecký)

Stanovisko Muzejního spolku  k článku v Orlických novinách 22.12. 2004  ( Pořízeno 2.1. 2005)

Fáma a fakta o zřízení a také o jednání směřující k dalšímu zachování esperantské sbírky Městského muzea (M. Mikolecký 26.12. 2004)

Obrázky byly pořízeny v esperantském oddělení Českotřebovského městského muzea v roce 2003.