Z páté třídy obecné chlapecké školy nastoupil studia na českotřebovské reálce. Výtvarné nadání mladého studenta zde okamžitě rozpoznal a následně všemožně podporoval profesor kreslení, akademický malíř František Bělský. Ten také doporučil rodičům, aby svého syna Jiřího dali na umělecká studia.

Ještě jako student uzavřel sňatek s Arnoštkou Šindlerovou, dcerou Arnošta Šindlera, strojníka elektrárny ČSD a Anežky Šindlerové z České Třebové.

Obrazy Jiřího Pávka se vyznačují příznačnou barevností (měl rád syté odstíny s převládající zelenou a modrou barvou) a osobitým realistickým rukopisem. Věnoval se figurální tvorbě kompoziční, kresbě a malbě portrétní, malbě krajin a zátiší.

Ke škodě věci bylo tříštění jeho výtvarného talentu se zaměstnáním pedagoga. Od září 1936 vyučoval na státních měšťanských školách v Opavě, Sudicích a Komořanech. Od ledna 1941 působil na škole uměleckých řemesel v Uherském Hradišti.

Po II. světové válce se vrátil do rodného města. Začínal na základní odborné škole, odkud byl přeložen v roce 1952 na Vyšší průmyslovou školu železniční. Pedagogickou činnost zakončil na tehdy nově otevřené učňovské škole Na Skalce.

Podstatný vliv na jeho dalším životě a umělecké činnosti měla dlouhotrvající nemoc. Ta způsobila, že v srpnu 1962 odešel do invalidního důchodu a téměř se na něho zapomnělo.