Narodil se v Ústí nad Orlicí jako šesté dítě soukeníka Romana Kociana a jeho manželky Amálie. Umělecký talent a nedoslýchavost na jedno ucho jej předurčily k umělecké dráze. Postupně vystudoval odbornou sochařskou a kamenickou školu v Hořicích, uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění v Praze. Zde patřil k nejlepším žákům prof. J.V. Myslbeka.

Kocian byl osobností, která dokázala dát výchově žáků osobitost, řád a smysl. Byl výborný sochař, to rázem jeho žáci poznali. Právě tak pocítili i jeho dobrotu srdce a takt. K nejznámějším žákům patřili Karla Vobišová, Marie Kulhánková -Wagnerová, Zdeněk Pešánek, pozdější národní umělci Břetislav Benda a Karel Lidický. Za pedagogického působení v Hořicích vytvořil několik desítek plastik - návrhů pomníků, portrétů, reliéfů i volných plastik.

Socha Šárky vznikla v letech 1909 - 1911 v reprodukční dílně Karla Jozefa podle předlohy Q. Kociana. Byla zhotovena z pískovce po 518 hodinách práce. Výnosem vídeňského ministerstva byla 3. prosince 1910 přenechána Okrašlovacímu spolku v České Třebové a osazena v městském parku Javorka. O Kocianově Šárce se velmi pochvalně hovořilo mezi tehdejšími kritiky a bylo snad napsáno, že tentokráte zase žák překonal Mistra. Po této události učitel na svého vynikajícího žáka delší dobu zanevřel. Usmířila je až anonymní práce Mrtvý Abel. Profesor Myslbek ji ohodnotil první cenou. Po zjištění, že je prací Kocianovou, šel za svým žákem s upřímnou omluvou.

Předčasné penzionování rozrušilo prof. Q. Kociana tak, že zemřel záchvatem mrtvice. Zemřel umělec, jehož tvorba z konce 19. a začátku 20. století patřila a stále patří k nejzajímavějším dílům secesně symbolistního zaměření u nás.

 Zpět na hlavní stránku