Při zářijových oslavách 90. výročí založení gymnázia v České Třebové jsme se mohli mezi stovkami účastníků setkat s nenápadnou usměvavou paní. Již jen ti nejstarší v ní mohli poznat bývalou absolventku ústavu RNDr. Miladu Vavřínovou. Na svou "rodnou alma mater" dodnes nedá dopustit a s láskou vzpomíná na bývalé spolužáky i profesory. Potvrzuje vysokou úroveň vzdělání, jakou středoškolské studium v letech tzv. první republiky poskytovalo.

Milada Vavřínová se narodila 14. prosince 1918 jako první ze tří dětí v rodině železničáře na třebovském Trávníku. V letech 1929 až 1937 navštěvovala českotřebovské reálné gymnázium. Podle vlastních slov se ráda učila, zejména své oblíbené přírodovědné předměty - matematiku, botaniku a geologii. Už od primy odebírala populárněvědecký časopis Vesmír. Do svých botanických zájmů dokázala zapojit i studentky nižších ročníků, které jí přinášely vzorky nejrůznějších bylin i dřevin pro stálou výstavku rostlin na chodbě gymnázia. Milada jim na oplátku pomáhala s matematikou a latinou.

Po maturitě se věnovala Milada Vavřínová studiu geologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na počátku pátého semestru však došlo k uzavření českých vysokých škol a nadějná studentka vstoupila do služeb Ústředního ústavu geologického, kde byla pověřena prací na právě prováděném soupisu lomů, pískoven a cihelen na území tehdejších okresů Žamberk, Říčany, Tábor, Ledeč, Třebíč a Skuteč. To znamenalo stovky hodin při pochůzkách v terénu při zaměřování jednotlivých lokalit, odběru vzorků hornin a získávání potřebných údajů od obecních i jiných úřadů a od majitelů lomů. Následovaly další hodiny při vyhodnocování vzorků hornin a zpracování dalších údajů. V tomto období se Milada Vavřínová věnovala i sestavování rejstříků pro učebnici Všeobecná geologie prof. Radima Kettnera.

Po osvobození se vrátila na fakultu a 25. ledna 1946 byla promována. Nastoupila opět do Ústředního ústavu geologického, kde se záhy seznámila s ovzduším, nepříznivým mladým a začínajícím. Významné vědecké úkoly, na něž byly vypsány státní ceny, si rozdělili "zavedení" starší pracovníci a RNDR. Vavřínová byla pověřována úkoly, jež sice byly nezbytné a jejichž výsledky často poskytovaly podklady těm lépe zapsaným, ale nenaplňovaly představy mladé adeptky geologie o vědecké práci. Sestavovala bibliografii odborné literatury a pracovala na dalších soupisech lomů. Z toho období, z roku 1952, pochází i pro nás významná práce - Soupis lomů ČSR 47, List Česká Třebová - 4057. Při uvedené činnosti připravovala pro ministerstvo stavebnictví podklady pro nevyužitá ložiska kvalitních nerostných surovin i na pozoruhodné geologické lokality, jež by si zasloužily být prohlášeny za přírodní rezervace. Dostala na starost i zaškolování mladých pracovníků pro terénní činnost.

Na srpen 1968 byl svolán do Prahy Mezinárodní geologický kongres. Probíhal vždy v přestupném roce a po každé na jiném kontinentu; v naší republice se konal po prvé. I dr. Vavřínová se přihlásila k účasti. Třetí den byl kongres rozdrcen pod pásy sovětských tanků a tak prvně od roku 1884 byla akce přerušena. Pobouřená Milada Vařínová reagovala článkem v tehdejším krajském deníku Průboj. Takový čin se nezapomínal. Po roce byla vyzvána k napsání dalšího článku, kterým by fakticky popřela svoji první reakci. Odmítla a záhy, v roce 1971, následovala odpověď - nucený odchod do důchodu. Pracovala ještě dva roky v tehdejším Okresním muzeu v Ústí nad Labem, kde uspořádala historicky cenné sbírky hornin a nerostů z prvního geologického mapování Českého středohoří z let 1891 - 1930. Byla organizátorkou výstav z oboru geologie, získávala další přírůstky do muzejních sbírek a dále poskytovala konzultace studentům.

Milada Vavřínová dodnes s pohnutím vzpomíná na mladá léta, prožitá v České Třebové. Z paměti jí nevymizel původní vzhled pramene Javorka i s verši učitele Gabriela B. Kubelky, vypráví o průvodech a studentských slavnostech Majáles, o tehdejší známé místní postavičce Madyáně s flašinetem a o dalších detailech života v České Třebové před II. světovou válkou. "Pamatuju časy, kdy rostla u semanínského Borku vachta třílistá, okrotice bílá, u Rybníka na lukách hořec hořepník a mezi Třebovou a Rybníkem u Třebovky zapalice žluťuchovitá a cesta za Robovým kopcem byla plná ryzců" vzpomíná dr. Vavřínová. RNDr. Milada Vavřínová dodnes ráda, pokud zdraví dovolí, do České Třebové čas od času zajíždí.