P. František Kettner - 80 let
Říká se o jednom z největších středověkých myslitelů - Tomáši Aquinském, - že na svém místě v jídelně musel mít v tabuli stolu zvláštní zářez, aby k němu pro svoji postavu mohl zasednout, z čehož ply- ne, že je nemožné zhodnotit život člověka jen podle vzhledu či prvního dojmu. Zrovna tak, O. František Kettner, byť známý svým zevnějškem, zůstává svým osobním životem skryt... Snad to mají na svědomí i uplynulá léta, kdy kněz byl považován za podivína a záměrně izolován od lidí, aby je nemohl ovlivňovat. Leckdy věci napomohla dobře míněná lež či nějaká osobní nedokon
alost, za kterou nikdo z nás nemusí chodit daleko...František Kettner se narodil 27. 8. 1918 v Činěvsi u Nymburka, jako sedmý potomek Václava a Terezie Kettnerových. A jak sám říká, narodil se v pátek a maminka nestačila k vůli němu dovařit švastkové knedlíky. Budiž řečeno, že maminka tento dluh splatila jako Františkova hospodyně, která jej následovala na jeho cestách i do České Třebové, kde také zemřela.
František se narodil velice slaboučký. Hned v dětství prodělal dvakrát zápal plic. Lékař řekl, že nepřežije. Přežil. Obecnou školu absolvoval s Činěvsi, reálku zakončil maturitou v Nymburce.
Na jeho rozhodnutí stát se knězem zapůsobil kladný příklad kněží, se kterými se setkal. Po absolvování studia teologie a pobytu v královéhradeckém semináři v r. 1937 - 1942 byl 28. 6. 1942 vysvěcen na kněze. Působil v Novém městě nad Metují, Solnici u Rychnova nad Kněžnou, Libčanech u Hradce Králové, Opatově v Čechách, Hronově a nakonec od 1.7. 1970 také u nás v České Třebové.
Mnozí mu děkuji za zprostředkování hodnot, které se penězi nedají vyjádřit, za objevení víry a smyslu života. Obzvláště děti vzpomínají na chvíle "náboženství" s O. Františkem, kdy se jeho láska k dětem, ale i vypravěčský talent, mohly zřetelně projevit.
Pod jeho vedením a za jeho pomoci byli do kněžské služby uváděni novokněží: Ladislav Kijovský, Josef David, Josef Kajnek (nynější pomocný královéhradecký biskup), Josef Krajíček, Václav Vacek, Petr Bulva. Také Bedřich Smitšík a Jiří Štorek u nás působili jako jeho kaplani.
Za jeho pobytu a iniciativy nás začaly z věže kostela sv. Jakuba v České Třebové probouzet dva nové zvony, uskutečnila se oprava (záchrana) rotundy sv. Kateřiny, oprava děkanského kostela sv. Jakuba, opravena byla kaple na Moravské ulici, interiér kostela v Anenské Studánce, i leckde jinde, za veliké pomoci dobrých lidí.
Rád s věřícími, ale i všemi zájemci sportoval. Pro ilustraci uvedu jeho následující historku: "Bylo to v Solnici. Jako milovník fotbalu jsem byl požádán místním fotbalovým klubem, zdali bych společně s nimi nesehrál přátelský zápas mladí proti starším. Svolil jsem, přestože nastal problém, jak to učinit s požehnáním v kostele. Vše se vyřeší. Požehnání se uskuteční o něco dříve a obava babiček, v čem bude pan farář hrát, bude zlikvidována tím, že se nebude hrát v t
renýrkách. Naštěstí bylo chladno a nakonec se hrálo v teplákách. babičky byly spokojené nejen s oblečením a požehnáním, ale i s výsledkem, vždyť mužstvo starších, kde pan farář hrál, zvítězilo nad mladými 3 : 0."Mnoho přátel má i mezi filatelisty. Rád čte, především odborné, naučné a historické publikace a tak může i leccos říci a poradit těm, kteří vyhledají jeho pomoc. V současné době jej můžeme potkat, jak opřen o dvě francouzské hole špacíruje městem po operaci kyčelního kloubu. Na důchod zatím nepomýš
lí...Františku, přejeme Ti, ať mezi námi můžeš prožít hezké stáří a zakoušet pravdivost slov: "Ubi caritas, Deus ibi est"
Miloš Kolovratník (na snímku F. Kettner s J. Davidem) - ČtZ 8/98