František Navara (27.5.1904 - 16.2.1989)

Mládí miloval a mladým celý život zůstal, stále otevřený novým podnětům, stále tvořivý, stále hledající kvalitní kulturní a citové zážitky, stále věřící v převažující dobré vlastnosti lidí. On sám nikdy nikoho nezarmoutil a kde mohl, tak každému pomáhal, ať už materiálně či radou nebo soucítěním.

Krásnou postavou jeho života, na kterou vždy s láskou vzpomínal, byla jeho babička a sám stejně zářivě stojí ve vzpomínkách a srdcích svých čtyř vnoučat. Největší radost měl z ocenění svého malého vnuka, který mu uznale řekl: ”Dědo, ty jsi správný kluk”.

Vřelý vztah měl ke své sestře, MUDr. Elišce Bartákové, která pracovala téměř celý život jako dětská lékařka v České Třebové. Jejich matka Cecilie Záleská byla porodní asistentkou, která pomáhala na svět několika generacím českotřebovských rodáků.

Po absolvování nižší reálky v České Třebové se vyučil uměleckým knihařem, kde se mohl projevit jeho nesporný výtvarný talent. Nejraději pracoval s kůží a zlatem. Projíždějící přední politici včetně presidentů dostávali při zastávce na nádraží v České Třebové od představitelů města jím vyrobené pozdravné adresy. Později se věnoval i výrobě paspart a byl v čilém pracovním i přátelském kontaktu s předními malíři, např. Ludmilou Jiřincovou, Maxem Švabinským, Vojtěchem Sedláčkem, Janem Zrzavým, Jaroslavem Grusem, Fran- tiškem Emlerem, Zdeňkem Sigmundem a mnohými dalšími.

Miloval přírodu a miloval děti, což logicky vyústilo v jeho nadšení pro skauting, kterému se věnoval od svého mládí a který pro čistotu jeho ideálů pokládal za nejdokonalejší organizaci všestranně vychovávající kvalitní lidské jedince. Po zákazu Junáka pokračoval v práci s mládeží v Loutkové scéně, kde se uplatnil jeho talent dramatický, který ve svém mládí realizoval v místním ochotnickém divadle. Loutky měly dobrou výtvarnou úroveň a většinou pocházely z dílny pražské profesionální výtvarnice Klomínkové.

Mezi jeho zájmy a předměty studia byla i východní filozofie a jóga, pomáhal při samisdatovém vydávání zakázaných idealistických filozofů. Jeho dílna byla diskusním kroužkem zajímavých osobností z řad vojáků pracovně technického praporu v České Třebové. Byla i vlídným útočištěm nešťastných postaviček patřících ke koloritu města. Své životní problémy, kterých bylo nemálo, řešil s osobitým nadhledem a humorem.

Jeho talent výtvarný, hudební a dramatický, jeho láska k přírodě a snaha pomáhat lidem se ve větší či menší míře projevily i v jeho potomstvu. Syn Radovan vystudoval konzervatoř a pracoval jako hudební redaktor v rozhlase v Hradci Králové, stejně výrazným hudebním talentem je vnučka Zuzana Navarová. Dcera Františka Navary Daniela vystudovala pří- rodovědeckou fakultu obor mikrobiologie a pracovala ve zdravotnictví. Ve zdravotnictví pracuje i vnučka Milena, další vnučka Daniela učí výtvarnou výchovu a vnuk Ing. Zbyněk Souček je absolventem lesnicko dřevařské fakulty.

Znovuobnovení Junáka, ve které stále věřil a doufal, se o necelý rok nedočkal. Byl by býval přešťastný. Nesmírně šťastným by ho učinila i čest, které se mu dostalo pojmenování nového střediska jeho jménem. Nevím o ničem, z čeho by mohl mít větší radost.

RNDr. Daniela Součková, roz. Navarová