Návštěva rodáka z Austrálie

Ve čtvrtek 6. května navštívil po mnoha letech opět naše město ing. Josef Tomáš , českotřebovský rodák, který po emigraci r. 1968 žije a pracuje v Melbourne v Austrálii.

"Narodil jsem se r. 1933 sice v porodnici v Poličce, ale od mala jsem žil v České Třebové - na Křibě a to až do roku 1946. Tatínek zde pracoval na nádražní poště a tak není divu, že jsem získal velmi vřelý vztah k mašinkám. Dodnes také např. sbírám jízdní řády České republiky, mám mnoho ročníků a to i nyní, když dlouhá léta působím daleko v cizině. Doma si je často otevřu a cestuji pak v nich po České republice… Potom jsem se s rodiči přestěhoval do Chocně, od roku 1952 pak studoval v Praze na technice. Oženil se a se svou manželkou - Slovenkou - se odstěhoval do Bratislavy. V roce 1968 jsem zvolil emigraci a tehdy dokonce legálně. Dostal jsem dokonce všechna tři nutná razítka - od zaměstnavatele, od strany a od odborů, odevzdal vojenskou knížku… Odjeli jsme nejdříve do Německa (tam jsme byli dva roky) pak na skok do Ameriky a dalších šest let v Německu, abychom nakonec zůstali v Austrálii - v Melbourne. Když se mě současní kolegové ptají, proč jsem nezůstal v Německu, tak jasně odpovídám: Čech se nemůže stát Němcem - mohu být Američan, Kanaďan, Australan, ale ne Němec… A tak jsem již 23 roků v Austrálii - Jsem strojní inženýr a pracoval jsem mnoho let jako profesor na strojní fakultě v Melbourne. "

Žil daleko od nás a přece na domov nezapomněl. Pro svou matku, se kterou se nemohl vídat, psal dopisy, které měly stále častěji charakter poezie. Josef Tomáš o tom vypráví: "Na maturitním vysvědčení jsem měl sice čtyřku z češtiny, ale to mě neodradilo, abych nezkusil verše pro maminku. Moje básničky mamince si přečetla také moje teta - učitelka češtiny, která mě poslala učebnice gramatiky… Pak jsem si mimo dopisů psal i pro sebe, pro zábavu, abych se to lépe naučil… Poezii mnoho lidí nečte, tu si píše člověk většinou pro sebe nebo pro zábavu… Při setkání s jednou mojí spolužačkou z Vysokého Mýta jsem dostal radu: "Měl bys psát především něco o domově!" Myslela tím spíš něco o Chocni nebo o Vysokém Mýtě. A tak jsem to zkusil. Nejsem zvyklý ráno dlouho spát, ráno ve čtyři vstávám a to byla právě doba pro mé veršování.. Postupně se mi začal vybavovat domov, ale nebyla to Choceň, ale především Česká Třebová a mládí prožité za války. Mnoho věcí je pravdivých a možná jsem si i něco přivymyslel. Postupně řádek přibývalo, až z toho vznikla ta moje malá sbírka. Poslal jsem ji pak "domů" do Třebové (spolužáku) Zdeňku Langovi - musel jsem se přece zeptal, jestli to vůbec za něco stojí…. Reference byly k mému překvapení příznivé a tak jsem dnes přijel navštívit rodné město, navštívit kamarády, a navíc bych chtěl realizovat myšlenku vydat tuto sbírku pro mé známé a kamarády v Čechách. Sbírce jsem dal jméno HŘÍVA - podle druhého jména pro Třebovské stěny, které se jako hradba jeví především při pohledu od Lanškrouna.."

Pan Tomáš do Třebové přijel na pozvání svého spolužáka Ing. Zdeňka Langa. Společně prošli Českou Třebovou, podívali se na školu, do které spolu chodili, kolem Kapounova mlýna ke kostelíčku sv. Kateřiny, na hřbitov i na Křib, kde Tomášovi bydleli na místě dnešního sídliště. Udělali také exkurzi v novém závodě Korado. Měl jsem možnost osobně se zúčastnit i krátkého posezení v restauraci "U Kaple", právě s výhledem na místa Tomášova mládí. Některé vzpomínky mám na diktafonu, jiné v písemné podobě. Vytvořily sbírku, kterou se díky společnému úsilí Ing. Tomáše a českotřebovského muzea podaří vydat tiskem ještě k letošnímu 90. výročí českotřebovského gymnázia. Navíc s ilustracemi Karla Tomše a fotografiemi Karla Aligera.

Milan Mikolecký 16.5.1999

 Milan.Mikolecky@ct.anet.cz - tel. 00420465535907