Když jsem dostal na stůl listopadový ČtZ, otevřel jsem jej, prolistoval a zesmutněl. Tam na té neblahé stránce, co oznamuje úmrtí našich spoluobčanů, stálo jméno, které pro mne dlouhá léta hodně znamenalo. Josef Uvízl. Znal jsem ho kdysi od počátku padesátých let, osobně jsme se poznali v padesátém šestém.To když já z třebovského jeviště pronesl své tři první věty v inscenaci, v níž Josef Uvízl, tehdy pětatřicetiletý, hrál oslnivě svého vzrušujícího španělského infanta - Dona Carlose - v tragédii Schillerově.

Bylo to asi největší vzepětí třebovských divadelníků od války podnes, ta inscenace byla profesionály srovnávána s jejich úrovní. Mohlo tomu tak být proto, že ji stvořili a vytvořili režiséři a herci tak zvučných jmen jako byli O. Bittl, M. Chudý, B. Routek, A. Kučera, M. Stejskal a roli titulní pak J. Uvízl. Každý z nich měl talentu na rozdávání, každý z nich by se mohl divadlem živit. Josef Uvízl měl za partnerku v roli Alžběty z Valois Ludmilu Šlemrovou a byl to milenecký pár skvělý, na třebovském jevišti mnohokrát viděný, nikdy však tak působivý jako v Carlosovi. On i vzhledem pravý španělský infant, černovlasý, jiskrného pohledu, nezkrotného temperamentu, ona krásná, podmanivého hlasu, noblesní královna.

Jen Maršál v Čapkově Bílé nemoci byl v Uvízlově podání stejně strhující, jako jeho Carlos. Jožka, jak se mu všeobecně říkalo, uměl hrát "na koturnu", jako nikdo druhý. Jeho patos nikdy nebyl směšný, bylo to vždy vzepětí všech běsů a vášní, kterými vládnul a odváděl diváky za hranici snů. Neměl žádné klasické vzdělání a nikdo to nepoznal. Co všechno asi za život přečetl. O všech něco věděl. Nesmírně se zajímal o zákoutí lidské duše. Několikrát jsem s ním dlouze rozmlouval, jen mezi čtyřma očima, a dozvěděl jsem se mnohé o jeho vidění světa a mnohé z tajemství jeho nitra.

V osmdesátém druhém jsem stál před velkým úkolem. K sedmdesátinám Karla Tomeše, legendy třebovského divadla, jsem režíroval Shawův Pygmalión. A tu jsem si řekl, k tomuhle výročí to musí být ten starý, skvělý "HÝBL". A tak kromě Lízy Aleny Hýblové a dvou tří episod, hráli jako za stara. O. Marková, M. Koukalová, J. Vařečková, J. Šlemr, J. Uvízl a K. Tomeš. Přesvědčil jsem Jožku, aby si zahrál Pickeringa. Na první zkoušku přišel teď už skvostně bělovlasý, opálený, jako vždy oholený a navoněný, v efektním rudohnědém obleku. Vlastně Pickering i v civilu. Na jevišti hrál pak v černém. Interesantní zjev, klidný suverénní výkon plný jistoty a konverzačního šarmu. Po představení neodolatelně bavil celou společnost. Později, ač jsem se o to znovu pokoušel, se už nikdy na jeviště nevrátil. Letos v listopadu, velmi nenápadně a velmi tiše odešel tam, odkud návratu není.

Vzpomínám rád na Pygmalión, na tu benefici Karla Tomeše. Leč leží na mě přitom můra. Měla to být velká oslava sedmdesátin hereckého barda. Aniž by to někdo z nás tušil, bylo to velké loučení. Bylo to poslední divadlo Olinky Markové, poslední divadlo Mařenky Koukalové, poslední divadlo oslavence Karla Tomeše a i poslední divadlo bohatýra třebovského jeviště - Jožky Uvízla. Byla to i poslední inscenace, na kterou napsal kritiku nezapomenutelný Jarda Hosnedl.

Mám takový pocit, že kdosi tajemný a mocný mně tenkrát vnuknul obsazení rolí, aby posléze zavelel k definitivnímu rozchodu. - Luboš Hýbl

Teprve po uzávěrce jsme k článku Luboše Hýbla získali fotografii nedávno zesnulého J. Uvízla, v padesátých letech jednoho z nejznámějších českotřebovských divadelních ochotníků. Byl jedním z těch, kteří se ještě před rokem 1948 připojil k činnosti spolku divadelních ochotníků Hýbl, který se musel v následujících letech spojit se zanikajícím dramatickým odborem Sokola do nového souboru ZK Vitka. Josef Uvízl se podílel na obrovském rozvoji českotřebovského ochotnického divadla zejména v padesátých letech, např. na obou zájezdech na Jiráskův Hronov (1952 a 53) a dalších významných inscenacích, jako např. Čapkovy Bílé nemoci (role Maršála) a především už ve zmíněné inscenaci Schillerova Dona Carlose v roce 1956. Josef Uvízl se také ujal i divadelní režie, např. v inscenaci Feuchwangerova Ďábla v Bostonu v r. 1958. V první polovině šedesátých let byl Josef Uvízl také krátce předsedou DS Hýbl. - -red-