Profesor Jan Vokas - 25. výročí úmrtí
Letos v srpnu si připomínáme 25. Výročí úmrtí českotřebovského středoškolského profesora Jana Vokase. Narodil se 20. 1. 1901 v Horkách u Litomyšle ve skromné rolnické rodině. Na studiích si jako výborný student přivydělával kondicemi, pomáhal matce v zemědělských pracích a denně chodil 14 km pěšky do gymnázia ve Vysokém Mýtě.
V roce 1922 byl přijat na Filosofickou fakultu Karlovy univerzity, kde studoval češtinu a latinu. V jazycích se stále zdokonaloval a rozšiřoval svoje znalosti i na jazyky asijské a arabské. Svou vytrvalost a houževnatost dokázal i v době své vážné nemoci Vedle slovanských jazyků znal řečtinu, gotštinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu, italštinu, španělštinu, švédštinu, hebrejštinu, arabštinu a malajštinu. Dodnes jeho syn Jan uchovává papíry, na kterých jsou pracně malovány čínské znaky.
Učitelskou praxi začal na gymnáziu ve Dvoře Králové nad Labem, později v Prostějově. Definitivu získal až na gymnáziu ve Spišské Nové Vsi. Znal perfektně slovenštinu, získal obdiv a lásku Slováků, pomáhal budova slovenské školství, které se tehdy osvobozovalo od důsledků násilné maďarizace. V té době byl vypsán konkurz na místo češtináře a latináře na českotřebovském gymnáziu. V konkurzu Jan Vokas zvítězil i nad slavným spisovatelem Jaroslavem Žákem, jehož kniha "Cesta do hlubin študákovy duše" byla zfilmována. Cestu du suší zdejších študáků našel Jan Vokas velmi rychle, získal oblibu i úctu. Některé ročníky žáků musely za II. světové války přerušit na gymnázium studium. Těmto studentům nabídl zdarma doučování tak, aby mohli v řádném termínu složit maturitní zkoušky a nemuseli opakovat ročník. Vždy se obětavě zastával studentů, kterým bylo neprávem ubližováno a dokázal i energicky připomenout povinnosti těm, kteří se pokoušeli obcházet studijní povinnosti, spoléhajíce např. na stranickou příslušnost svých příbuzných.
Nastupující totalitní moc po únoru 1948 však neušetřila ani jeho. 1. Září 1950 dostal spolu několika kolegy hodinovou výpověď s okamžitým zastavením platu.Školský odbor KNV vedle výslovných lží uvedl i důvod k propuštění takto:"nevychoval by z mládeže bojovníky za mír a socialismus". Hlavním důvodem bylo kategorické odmítnutí vystoupit z katolické církve. Takto zacházel komunistický režim s nejlepšími odborníky!
Po propuštění ze školy pracoval pan profesor na různých místech jako pomocný dělník, který musel vykonávat těžkou vyčerpávající práci. Při práci si zlomil ruku a lékaři mu zjistili vážnou srdeční chorobu a cukrovku. Nakonec byl dán do invalidního důchodu (Obdržel důchod 690 Kč, který byl nakonec o 45 Kč zvýšen po ochrnutí obou nohou. V jeho těžké a mnohaleté nemoci ho obětavě ošetřovala jeho manželka, která mu byla se synem spolehlivou oporou v nejtěžších chvílích života, který jako věřící trpělivě snášel a využíval k dalšímu sebevzdělávání. Velice se zajímal o dění u nás a ve světě, doufajíc v návrat svobody a demokracie. Do posledních chvil si zachoval svěží mysl i duchovní čistotu. Zemřel 22. Srpna 1973. Svou čest nikdy nezaprodal, zůstal navždy mladý i v našich vzpomínkáCH.
M.D. - V.P. - D.F.